Ohlédnutí za krásným týdnem prožitým s přáteli v Rakouském
Tauplitz.
Jo sníh, to je věc. Doma výbava na zimu za tisíce a venku takové vedro, že
se mi rozmrazila lednička. Abstňák jako kráva,
který zmírňoval jen postavený Soči park za krutý prachy (kdo ví koho) na Pražské Letenské
pláni. Filmy typu That´s it That´s all či Art of Fly, už mi lezly krkem. A
konečně, kámoš domluvil geniální ubytování v Rakousku. Apartmánek
s kuchyňkou, jídelnou s obývákem a dvěma pokoji. Jako bonus byl bazén
se saunou v apartmánovém komplexu a to v ceně. Parádní základna. Domluvil
se datum odjedu, sehnalo se auto, lidi a tradá na výlet.
Příjezd do apartmánu, procházka, pivka, průzkum Tauplitz
Klasika, máme rakev na střeše, takže máme místa dost. To
znamená, že jsme se vešli s jídlem na tejden pro čtyři lidi, cajkama na
svah a free ride, pivkama a psem jen tak tak. Po cca pěti hodinách jízdy
z Prahy přijíždíme do Tauplitz, kde nás přivítali krásně zelené louky a
sem tam kaluž. ,, Supr, kvůli tomu se sem vlečem? No nic, sněhová čára
v 1100 m. n.m. to jistí ´´. Po nalezení toho správného apartmánu ve
správném sektoru celého komplexu jsme vybalili a prošli Tauplitz. Hezká ves obehnaná krásnejma
kopcema a skálama. Těšíce se na druhý den jsme dali v ubytovacím zařízení
místní pivko. Potom jsme si šli radši pro svoje.
Večeře, kořka, sprcha a spát.
Poježděníčko v Die Tauplitz almu
 |
| Tauplitzalm |
Konečně. Jezdit. Sníh. Nadrženost na snowboardování se
rovnala touze po páření mloka černého, kterého jsme před měsícem potkali
na Grimmingu ve výšce cca 1800 m. n. m.
Boty na nohy, snowboard do ruky a honem ke kase. ,, Haló,
Ain mal ski ticket unteg. Ja jugen. Danke´´ . Ještě že umím německy aspoň
pozdravit. Fasujem lupeny a mažem na lanovku.
 |
| skočka v údolí |
Předpověď nebyla moc pozitivní, mlha a sníh s deštěm. A
taky že jo. Po výjezdu k vrcholu v Tauplitzalmu jsme neviděli vůbec
nic. Při cestě dolu jsem se párkrát pěkně rozšvihal o nějakou závěj, která
nebyla vidět a terénní nerovnosti jak by smet. Nic méně jsme vydrželi a
prozkoumali celej areál. Našli jsme i světlí místa s trochu hlubším a
nenamrzlým sněhem, který jsme museli hnedle otestovat. Postupně se i počasí
trochu vylepšilo. Závěrem dne jsme postavili skočku a trochu jsme se prolítali,
teda spíš pováleli. Čekal nás jen závěrečnej sjezd přímo do Tauplitz po
sjezdovce. Konec sjezdovky v tu dobu byl už jen bílej pruh na louce. Zouváme
prkna a lyže a jdeme zpět do hotelu. Cestou potkáváme skybus, v Tauplitz
to znamená traktor s přívěsem se sedačkami . Za lepšího
počasí a lepších sněhových podmínek je to docela zábavný středisko s hodně
možnostmi ježdění mimo sjezdovku a zkoušet různé spoty.
Pátek 7. 3. 14
Návštěva Planneralmu, Sonne und Pulver
Ráno vstávačka na šestou, páč se musí ještě stihnout bazén.
Snídaně. Balíme věci a odjezd. Předešlí večer jsme se usnesli, že vyrazíme do
Planneralmu, který je vzdálený cca 15 minut jízdy autem. Nebyli jsme bůh ví jak
nadšení po včerejším počasí, tak jsme nic moc nečekali. Přijeli jsme na
křižovatku vedoucí k Planneralmu, kde byla umístěna světelná cedule
s nápisem PLANNERALM – SONNE UND PULVER. Celé auto začalo skákat radostí.
Pecka. Vyjedeme serpentýny. Projedeme mraky a v tu ránu Planneralm, slunce
a prašan. Následuje euforie číslo dvě a postupně projíždíme celý areál.
Dopoledne jsme zvolili výjezdy vlekem a krátké přechody po hřebeni
s příjemnými, řekněme areálovými freeride. Celkem zábavný sjezdy, když
člověk není leniví si popojít kousek v hlubokým sněhu, tak dostane odměnu
v podobě panenských kousků zasněženého kopce. Trochu jsme otestovali i
místní snowpark, který je hodně pěkný a udržovaný. Dva masivní skoky s cca 10metrovým
tablem, lajna zábradlí a beden zakončená dvěma menšími cvičnými skoky.
Parádní poježděníčko se super partou a krásným počasím, který se nedalo
s tím včerejším ani srovnat. S nadšením a únavou se vracíme do
hotelu. A jak jinak, menší dlabanec a hurá do bazénu a následně do sauny.
Prostě bájo. Následuje jen válečná porada co zítra a volba padla na
Planneralm, teď ovšem po svých. Údolí umístěná za střediskem jsou hezké pro
menší výšlapy a freeride a sem tam nějakou rošťárnu.
Free ride Planneralm
 |
| sjezdovka na zahřátí |
Vstáváme opět brzo ráno aby jsme pobalili všechny věci na ježdění a přijeli do Planneru jako první. Dorazíme na místo, s Kryšotem dáváme prkna na bágl, Jaríís tam cpe lyže a Anča si připíná Izzyku k pasu, páč pro dnešek volí pěší tůru v našich stopách se psem a foťákem. Vyrážíme na sjezdovku, dnes na rozdíl od včera zdola nahoru. Svižnějším tempem jsme na hoře cca za hodinu. To už jsou vleky v plném proudu. Zdravíme vlekaře v tílku, přecházíme hřeben a koukáme do údolí kde se bude tento den řádit. Dáváme sraz dole. Kryštof ve sjezdu obstál, kluk se taky ničeho nebojí. Nato že na tom stojí snad po pátý v životě tak si vede výborně. Jaríísův řekněme druhej volněj terén, když za ten první počítám včerejší pojez v hlubším sněhu kolem sjezdovek, zvládá s nervozitou ale dal to a to se počítá. Horní pasáž z rána trochu namrzlá ale spodek byl pěkně prachovej. Šlapem po skialpový pěšině na druhej kopec. Když jsme vylezli nahoru a koukli zpět, vidíme mraky skialpinistů jak se tam shlukují a míří vzhůru. Jakoby dole přistál autobus plný rakušáků s lyžema. Pokocháme se výhledy a vzhůru do údolí. Sjíždíme co nejníž to jde a dáváme pauzu. Koukáme na rozježděnou pláň a shodujeme se,
 |
| z parkoviště je to kus cesty (sjezdovky po ránu) |
šlapat znova k vrchlu nemá cenu, tak radši kouknem po nějakým skoku a budeme blbnout. O pár metrů výše vidím pěkný dropík, který by za to stál. Vyšlápnu si k němu a jdu to testnout. Při dopadu mě čeká krásná sněhová koupel. Druhý pokus už jsem ustál. Kryšot si ho jde taky poškádlit. Bez respektu nabírá rychlost po ujeté stopě a končí v kotrmelcích. Prostě zábava. Jaroušek mezitím ladí carvingový oblouky aby udělal Aničce radost.
 |
| výšlap k vrcholu |
 |
| freeride zóna |
Tak jsme se vyblbli a čeká nás poslední výlez ke sjezdovkám a sjezd k parkovišti. Pěkně se oteplilo a horní část byla hodně rozteklá a pod sněžnicemi sníh vůbec nedržel a podkluzoval. Jaríís to dupe v lyžákách ve sněžnicích, Kryšot jede na horu bez holí, prostě profíci. Když jsem viděl vybavení starejch lokálů, který jsme potkali z rána, tak jsem si připadal jak vidlák. S kudlou na medvěda. Po pár desítkách minut nadávek jsme nahoře a už začínám cítit nohy. Sjíždíme dolů do hospody kde čeká Anča s Izzynou a zaslouženě si vychutnává pivko. Taky jsme si dopřáli odměnu a dáváme velkej, rakušáckej, kynutej kmédl. Ja ja, zupa. Domů jsme dorazili celkem brzo a na doporučení chlapíků ze sauny, bereme mapu a jdeme navštívit místní vodopády. Celkem nabytej den. Dorážíme se v bazénu a sauně. Večeře, pivko s kořkou a v deset už jsme všichni pěkně jetý.
Rusáci v teplákách
Čtvrtý den našeho parádního výletu. Co se bude dít tento den jsme rozhodli až ráno. Vzhledem k tomu, že jsme snídali asi do půl jedenácté a snědli jsme na co jsme přišli, volíme volnější režim. Bereme mapu a po debatě dojdeme k rozhodnutí, že dáme pěší výlet k jezeru Steirersee, ke kterému vede turistická trasa. Nadšeni naším skvělým nápadem bereme placatky a nějaký kuřecí nářez v plechovce a vyrážíme. Škoda že jsem si nevzal s sebou zimní boty. Se stane. Obětavá Anička mi pučuje svoje a bere si své druhé tenisky. No, nějak jsem se do nich nacpal. Cesta byla zpočátku krásná a lesní. Slunko svítilo, no prostě paráda. O trochu vzrušení se postarali místní, zřejmě mufloni, kteří mají zdejší terén pěkně zmáknutý. Lesnatý kamenný stráně pro ně není žádným problémem, v pěkně ostrejch svazích to metou jako by nic. Lítají kameny a klacky a mezi tím nějaká terénní vysokohorská koza ( velká asi jako kráva).
Poslední úsek. Sníh, sníh, sníh. To vůbec nevadí že máme na pokoji komplet freeridovou výbavu, sněžnice a hole. V pohodě, v teniskách a teplácích se bořit po pás ve sněhu mezi stromečkama..... No, trochu jsme si nadávali jaký jsme dementi, ale zase na to v životě nezapomeneme. Trvalo nám to pár hodin a volnější to zrovna taky nebylo :).
Doškrábali jsme se k jezeru, překvapivě bylo zamrzlí, tak to otáčíme k vlekům na Tauplitzalm. Cestou mezi běžkařskými stopami stavíme sněhuláka. Následně ho bouráme. Hledáme nějakou hospodu kde mají knédl. Tu nalézáme opodál. Objednáváme onen vytoužený knédl s pivkama a jsme konečně spokojeni. Následuje jen cesta k hotelu. Tu volíme pod lanovkou. Co dál? bazén, sauna, pivka a spát. Čeká nás Kripnstein, to jsem zvědavý co tam na nás čeká.
A prosím vás, to že venku svítí slunko a nebe je bez mraků, neznamená, že v horských oblastech ve vyšších polohách není sníh. Je ho tam dost. Třeba i v půlce března.
Dachstein Krippenstein
Krásně serpentýnovitá horská cesta nás dovedla až na parkoviště pod horu Krippenstein, která je vzdálena cca 20 minut jízdy autem od Tauplitz. Sněhu moc není a pod kopcem řešíme jakou trasou půjdem. Kryšot navrhuje cestu pod lanovkou která je v mapě značena že tam je, ale terén pod lanovkou se mi vážně jít nechtěl, na víc s prknem na zádech. Po pár minutové debatě se s Kryšotem shodujeme na cestě po sjezdovce jenž byla z části zavřena. Anča s Jarísem volí lanovku. Před pár lety jsem na Krippensteinu byl a byly výborné sněhové podmínky a koupit si permici na celý den se vyplatilo. Momentálně sněhu bylo málo i na sjezdovkách, tak to byl spíše výstup na Krippen než honba za freeridovými spoty, kterých má toto středisko dost pro všechny.
Smířeni se situací překonáváme 1500 metrů převýšení mezi parkovištěm a koncovou stanicí lanovky po zhruba dvanácti kilometrové sjezdovce. Zvládáme to přibližně za pět hodin. Dáváme si sraz na vrcholu v restauraci kde si dopřáváme obídek a pivko. Majitel byl čech, tak jsme němčinu nepotřeboval :) . Jariis s Aničkou dali mezi tím menší skialpovej výlet po značených cestách. Prý se skialpama by to bylo o něco lepší než se sjezdovým vázáním, ale co, jezdíme na tom co je a o to jde. Po jídle balíme věci a jedem na parkoviště. U vrcholu se dalo trochu vyblbnout na pláních, ale čím dál níž to byla striktní sjezdovka zakončena cedulí slow a štěrkem. Hodnocení? Výborný trénink na nohy, bohužel bylo málo sněhu. Už se těším až zde bude krásně bílo a bude to stát za to.
Planneralm: park a sjezdovky
připravujeme
Odjezd, Hallstat
připravujeme
text: Váša
foto: Anča, Kryšot
Po deseti až patnácti minutách přicházíme na začátek ferraty, která začíná sestupem po ocelovém žebříku a dále přes ocelové kramle. Nasoukáme se do vypůjčeného vybavení, při čemž zjišťuji, že mám jiný typ celotělového úvazku než mají mí kolegové. Ale po krátké debatě nad konstrukcí úvazku Kryštof zvolá. ,, Vždyť to máš naopak ty vole´´. V tu ránu bylo vše jasné a z úvazku se vyklubal ten samý model, jako měli mí kamarádi. Nandáme batohy a jde se na věc. Slézáme k řece a traverzem pokračujeme stále po proudu. Po chvíli přicházíme ke specialitce této cesty, což je lanový most. To přechodu mostu ferrata pokračuje v podobném rytmu s pár převisy až na samí konec. Na konci cesty je lavička s ,,vrcholovou knihou´´ a závěrečné stoupání ke zvonu jako bonus. Celá trasa je celkem dost silová a označení D/(E) zde není jen tak pro nic za nic. Po zdolání pár výškových metrů ke zvonu a slezení zpět mi dalo pěkně zabrat. Cestou zpět už začali být cítit ručičky. 
Dejte si pozor na kolegy lezce, protože trasa vede tam i zpět po stejné cestě. Naštěstí jsme vyrazili v dobrý čas a zhruba kolem 10:00 jsme byly na ferratě, kde jsme se potkali s jedním chlapíkem, který vycházel ve stejný čas. Zpět už to bylo horší. Potkali jsme jeden pár na lanovém mostě, další tři lidi jsme potkali za patnáct minut, pod skálou na začátku trasy další tři a když jsme vylezli ke startu, tak další dva lidi. Takže při sobotě tam byla docela dálnice. Pobalíme věci a ještě si jdeme prohlédnout městečko. Krásný výlet, krásná ferrata za krásného počasí s krásnými lidmi. 
